Winter Games

11. 3. 2016

Doháním resty. Jo jo. Měsíc a půl opožděné novinky.

A tak měsíc a půl zpátky přišel den, kdy se ESN Maribor rozhodlo uspořádat zimní hry na Pohorje. Hrály se hry. Pilo se. Kdo postaví dřív sněhuláka? Který tým se rychleji skutálí z kopce a vyběhne nahoru vypít Borovničku? Který tým rychleji doběhne závějí pro pivo a vypije jej na ex? Ano, i takové jednoduché hry vítězí u vybraných vysokoškolských studentů. A protože byla mlha a tma, mám zdokumentováno jen to nejdůležitější!

Jsi erasmákem v Mariboru a nevíš, jestli na Winter Games vyrazit nebo ne? Určitě jdi! Byla to jedna z povedenějších akcí ESN Maribor a užili jsme si vážně hodně srandy!

Parkování v Mariboru

Jo! Pro někoho jedna z nejdůležitějších bodů programu! Přijet vlastním nebo ne? Budu mít kde parkovat? Kolik to stojí? Platí se i o víkendech? Je dost místa?

... Asi takhle. Parkovat se dá. Je jen otázka kde to chcete píchnout. Do centra se jen tak nedostanete díky zábranám, které brání ve vjezdu ze všech směrů a je možno je odstranit jen po domluvě. Kolem centra se platí a málokdy najdete místo. Ale platí se pouze do 17:00, v sobotu jen do 13:00 a v neděli je to zadarmo. Cena bývá kolem 1 eura/hod.

Jste student a potřebujete to někde zaparkovat? Nevím, jak se to má s parkováním u jiných kolejí, ale u Tyrševy je místo zřejmě vždycky. Neříkám, že je to komfortní. Nebo že je vždy šance, že se z parkoviště dostanete. Ale pokud máte alespoň trochu kuráže, tak zaparkujete. A jestli přijet autem? Pokud máte tu možnost, tak to doporučuji! Spolucestující na výlety seženete vždy a komu by se chtělo dávat půjčovně aut 40 eur/den + benzín, když můžete mít komfortně svoje.

Za celou dobu, co tu jsem, jsem neviděla jedinou botičku. Když to srovnám s městem, ve kterém studuji v České republice (čti v Česku), rozdávání botiček je na denním pořádku. Stojíš na zákazu? BOTIČKA! Stojíš kratší vzdálenost od křižovatky, než se smí? BOTIČKA! Stojíš na parkovacím místě o 5 minut déle, než máš zaplaceno? BOTIČKA! ... ... ... Jasně, jsou to pravidla. Ale!

V Mariboru stačí být dostatečně drzý a šikovný řidič, aby se vám podařilo dobře zaparkovat a policie? Té se bát nemusíte. Horší je to pak s tím, jak vyjet, když zjistíte, že všude kolem vašeho auta stojí další auta.

Fotky jsou pořízeny na začátku pobytu, ale situace tu bývá o něco 'pikantnější'. Fotky dodám po víkendu, až se zase všichni místní studenti vrátí.

Kalvarija

Dne 6. 3. 2016

Fotky z Piramidy jsou ve 3. příspěvku. Ale hned vedle ní je Kalvarija, stejně zajímavý kopec, na který jsme se vydali se čtrnáctidenním zpožděním. Nějak jsme zlenivěli a nešlo s námi ani hnout.

Ale co už. Šli jsme. Cesta nahoru je poměrně strmá a blátivá, pokud si vyberete den po dešti. Z druhé strany sem prý vedou schody, ale na ty jsme nenarazili. Ale na to, že jsme na procházku šli na začátku března, všechno už krásně kvetlo. A já se od té doby nemůžu rozhodnout, který kopec, jestli Piramida nebo Kalvarija, je hezčí :-)

Mimochodem, všimněte si, všude jsou vinice, rodinné domky a to je vidět prakticky celé město. Žádné paneláky. Jenže je to pořád 2. největší město Slovinska. Je tu vše a přitom to město neztratilo kouzlo. A to je jeden z důvodů, proč se mi bude v červnu těžko loučit.

Zdroje:

http://giphy.com/gifs/lazy-bulldog-o6Hc5c9O387Nm

Blešák

Konečně je to tu – NEDĚLE! A já se vydala s kamarádkou na blešák na druhé straně města. Poprvé jsme jely městskou a doufám, že už ji nikdy nevyužiji, zpátky už snad pojedem na kole.

Chytré bylo už to, že jsme si nezjistily, kde vystupovat. Lidé jsou tu ale milí, čeština je slovanský jazyk, a tak postarší pán z našeho českého hovoru pochopil, že máme problém a poradil nám, kde vystoupit.

Blešák je zde místem kde se lidé potkávají, seznamují, vyměňují, jedí, pijí, smějí se a zkrátka je to jako na jakémkoliv jiném přátelském setkání nebo trhu. Už u vstupu Pája zahlédla krásná kola, ale rozhodli jsme se k nim vrátit později. Řekly jsme si, že se porozhlédneme a zjistíme ceny. Doufaly jsme v kolo za 20-25 eur a tak nás dost překvapilo, že je nabízí za 50-100 eur a stav kol ceně rozhodně neodpovídal. Uf! To neberu. A tak jsme se snažily nasávat blešáckou atmosféru plnou harampádí, smíchu a dohad o ceně, potkaly ženy ve slavnostním nedělním šatu, pána, nabízejícího na dvacet rádií, jiného pána, který prodával ‚zaručeně nekradená‘ přední kola bicyklů (určitě se u něj stavím, až mi /někdo/ ukradne to mé) a daly jsme si asi jeden z nejlepších svařáků, který jsem kdy měla.

Už jsme to balily a při odchodu jsme si vzpomněly na pána z kraje u vstupu. A hle, za 20 by bylo naše. Ale to by pro prodejce byla nuda. Oni se totiž vyloženě těší na smlouvání. A tak se stalo, že jsme tam stály, dvě češky a kolem nás na 8 chlapíků, kteří si kola prohlíželi a radilli nám „Za 20 to neber, řekni 10 eur“ nebo „nad 15 nejdi, tohle ukecáš na míň“ apod.

A tak se stalo, že obě odjíždíme na svém, já za 16 eur, Pája za 10 eur. Výhodou mého je trochu fungující přehazovačka a trochu fungující zadní brzda. Přední frčí. Pája má zas totálně hipsteské kolo krásné barvy, které jí můžu jen závidět. Zadní brzdu ale pro jistotu vůbec nemá.

Fun Fact No.1: And why did you choose Maribor?

Slovinsko není tak velká země. Je to spíš taková slípka v srdci Evropy. A tak se stalo, že nás učitel na první hodině Projektového managementu poprosil, abychom se mu představili a řekli, proč jsme si vybrali Maribor. Naprosto klasická otázka, kterou erasmák dostane asi na každé první hodině, pokud zrovna není v učebně přes sto studentů. Je to stejné, jako když se vás učitel v Čechách zeptá 'A jak jste si užili prázdniny?', 'Co si myslíte, že si z tohohle předmětu odnesete?' nebo ,'A co byste chtěli dělat, až dostudujete?'. Pravděpodobně odpovíte něco neutrálního, protože vás tyhle otázky nebaví a už se vidíte někde mimo učebnu.

Co jsem ale nečekala byla reakce několika mých spolužáků. Naše Španělka to vzala za trochu jiný konec. Její odpověď zněla ve zkratce asi takhle 'Já měla hodně možností, kam jet na erasmus, ale rozhodla jsem se vybrat si Slovinsko. Nic jsem o něm nevěděla, ani kde leží a proto jsem se rozhodla sem jet a zvládnout to. Nikdo kolem mě netušil, o jaký stát se jedná. Známe nanejvýš například Německo. Všechno ostatní na východ je pro nás jeden stát.'. Hm. Zní mi to trochu, jako by čekala, že ve východní Evropě se šplhá po stromech, jí rukama a ona bude doma po příjezdu vyprávět o 'velkém dobrodružství'. Ovšem korunu tomu dodal její kamarád Ital, když řekl něco ve smyslu 'Já jsem z Verony a, stejně jako tady kolegyně, ani já o Slovinsku nikdy neslyšel. Nikdo kolem mě nevěděl, kde leží.'

Někdo se zeptal, jak je možné, že Slovinsko nezná, když bydlí tak blízko. Učitel si dovolil studenta opravit 'Ne blízko. Jsme si sousedy.' (pozn. Verona je od slovinských hranic vzdálena méně než 240 km). Odpověď byla více než jednoduchá 'My bereme vše na východ jako jeden stát, východní Evropa nás nezajímá.'

Silná slova. Nikdo. Nás. Nezajímá. Kdo 'nás'? Jak to, že nikdo Slovinsko nezná? Zeměpis jste neměli? A jakto 'nezajímá'? Proč ses tedy rozhodl jet na erasmus do Mariboru?

Otázky. Samé otázky.

A teď něco málo ze světa Američanů...

Zdroj:

http://youtu.be/a0TK_vk-XDM

Food Coupons

V Mariboru nemáme menzu! A nechci se mýlit, ale asi žádná slovinská univerzita! Zato tu vedou jiný systém financování jídla studentům. Říkají tomu "Študentski boni".

V podstatě jde o kupony, které vám zajistí slevu na jídlo ve výši 2,63 eur. Míst, kde tyto bony můžete uplatnit je opravdu mnoho. Konec konců restaurace umožňující platit "bony" zde mají určitou výhodu, protože student ve Slovinsku asi nikdy nezajde na jídlo "bez bonů" (důvodem je poměr ceny a množství jídla). A například v Mariboru bylo ve školním roce 2015/16 více než 4 000 studentů. A to už je zajímavé číslo.

Po tom, co si člověk oběhá úřady, dostane do svého mobilu každý měsíc 20 "bonů". Ty je možné využívat maximálně 2x denně v rozmezí 4 hodin a nejpozději v 20:00.

Systém funguje elektronicky. Pro získání slevy je potřeba váš evidovaný mobilní telefon přiložit na čtečku, vytočit určité číslo, čtečka váš mobil zaregistruje, zobrazí se jméno a pokud souhlasí s ID studenta, sleva se započítá.

A co člověk za bony může dostat? Celá vize je založena na zdravějším stravování studentů. V praxi to znamená, že student dostane ke každému jídlu alespoň nějaký kus ovoce a zeleniny. Například v Intersparu za necelá 3 eura můžete dostat polévku, salát, hlavní chod (například půl kuřete s přílohou), ovoce a vodu. V čínské restauraci za 2,10 eur dostanete polévku / jarní závitek, salát, hlavní chod s přílohou, smažený banán v těstíčku / ovoce / kompot / zmrzlinu. Ve Fresh4life dostanete chutnou tortillu / zapečenou housku a smoothie / bagetu s masem / apod., salát a ovoce zcela zdarma.

Jedí zde studenti zdravě nebo se zbytečně moc přejídají? A je například pizza nebo bagety opravdu zdravou formou oběda? Kamarádka z Černé Hory mi řekla, že doma sní zhruba 1 kus ovoce týdně a zeleninu nejí, protože je to pracné. Tady si chválí, že má denně salát a jablko nebo banán. Já bony využívám tak napůl, protože mě vaření zkrátka baví. Ale někteří další kamarádi si tu díky bonům doteď neuvařili, protože je nic nenutí. Dalším příkladem může být kamarádka, která mi po měsíci pobytu zde řekla, že už přibrala 5 kg! Podle mě tedy hodně záleží na lidech, zda se zde budou přejídat nezdravým jídlem nebo si zachovají zdravý rozum a přijmou bony jako fakt, který je ale nemusí nutit jíst až k prasknutí.

Ps. Já si zatím naštěstí formu i váhu držím!

A jak to funguje?

TAKHLE

Mobil přiložíte na čtečku...

... vytočíte čtyřmístné číslo...

... čtačka pípne a servírka potvrdí.

A co pak?

Pak přijde jídlo...

Oběd v čínské restauraci za 2,10 eur (chybí dezert)

Občas se to množství vážně nedá sníst.

A občas prostě dáte na klasiku, abyste zjistili, že od maminky je to jídlo prostě lepší (segedínský guláš s polentou a bez zelí)

Zdroj:

http://www.um.si/studij/podiplomski-studij/analiza-vpisa/Strani/default.aspx

Chci bicykl

Maribor není velké město a procházky jsou zde pro člověka na denním pořádku. Přesto vás časem pravděpodobně přepadne pocit, že pro svůj život zkrátka potřebujete bicykl, nejlépe hned a nejlépe nějaký starý, na který si žádný ze zlodějů nebude dělat zálusk. Jo, tento pocit mě přepadl zhruba týden poté, co jsem zjistila, že jedu na výměnný pobyt. Ano, zhruba půl roku před odjezdem. Měla jsem dost času si zjistit kde se prodávají, za kolik, že se musí smlouvat o ceně apod. Co jsem si ale nezjistila bylo to, jak si mám své nové kolo správně zamknout nebo spíš, jak si ho zamykat nemám. Jeden student mi to stihl ukázat (a to bez jeho přítomnosti) přímo na ulici těsně před tím, než jsem si své kolo šla hrdě koupit na blešák.

Ale nelekejte se. Student si své kolo může koupit zpátky. Blešák otvírá každou neděli od rána do dopoledních hodin. 

A já můžu jen doufat, že se pro své kolo nebudu muset nikdy vracet.

Byrokracie 2. část

Už podruhé mě Slovinci překvapili nepřipravenou. To ve chvíli, kdy jsem se měla dostavit do kanceláře na kolejích kvůli vystavení kartičky na kolej, kterou se mám prokazovat.

Začalo to zjištěním, že se mi vystavování kartičky kryje se zahájením semestru. Zvážila jsem priority a konstatovala, že vzhledem k mému nedávnému nastěhování bude těžší mě vystěhovat jen proto, že jsem nepřinesla fotku 3,5 x 4,5 cm a tak jsem šla na zahájení semestru na fakultu. Po návratu na mě na dveřích čekal vzkaz zdůrazňující, že se mám zítra ale opravdu dostavit.

Jak jsem již psala, studentské koleje jsou tu rozděleny do několika budov. Z nějakého důvodu se zřejmě rozhodli, že každá z nich bude mít určitou funkci. Já se tedy při příjezdu zaregistrovala ve třetí budově, kartičky však vydávají v první budově. V ní pak navíc dostanete papír s potvrzením, že tu opravdu bydlíte a musíte s ním zajít do druhé budovy, ve které, světe div se, je další papírování, tentokrát týkající se praní prádla. Dalo by se říct, že ve třetí budově toho moc není. Dobrou zprávou je, že toho tam je víc, než jsem si myslela. Máme tu fitko! To znamená, že mi na přesun z ložnice do fitka stačí zhruba minuta! Co víc si přát...

Zdroj:

http://giphy.com/gifs/how-i-met-your-mother-yes-thumbs-up-3WY8qMF9l3ldK

Byrokracie 1. část

Tohle bude dlouhý!

Když se má student v ČR rozmýšlet, kam na erasmus, možná by ho ani nenapadlo, jak super může být žít ve Slovinsku. V únoru vysedávat v tričku s kafíčkem na náměstí, potkávat se s milými a usměvavými lidmi, kupovat krásnou a čerstvou zeleninu a ovoce, poznávat nádhernou přírodu a ty jejich kupony na jídlo! Ale o tom příště.

Pokud se chystáte na erasmus, určitě si sebou vezměte dostatečné množství fotek 3,5 x 4,5 cm. A vezměte si jich opravdu dost. Alespoň 6! První po vás budou chtít hned na uvítacím dnu. Říkám si, že asi na školní průkaz.

Na uvítacím dnu nám (zřejmě) studentka konzervatoře zahrála 3 písničky na kytaru, dostali jsme úvodní informace o univerzitě, tričko s logem a mimo jiné jsme museli složit přísahu týkající se toho, že si erasmus v Mariboru pořádně užijeme. Nebojte. Užijeme.

Přišla na řadu také část ohledně papírování, rozvrhu a k tomu jsme potřebovali právě zmíněnou fotografii.

A tedy zpět k nutné byrokracii, aneb co všechno musí výměnný student podstoupit, aby tu mohl legálně žít a studovat. Nebo alespoň to, co jsem zatím absolvovala já. Postup je následující (ve zkratce). Ve škole vypsat dva papíry, vložit fotku. Papíry jsou odeslány (někam), aby se po pár dnech potvrzené vrátily. Vyzvednout došlou obálku v kanceláři školy, v ní najít složenku s manipulačním poplatkem za vyhotovení průkazky (která má přijít někdy během dalšího měsíce), dojít ji zaplatit na poštu, zjistit, že mají dvouhodinovou polední pauzu,(bohužel, mělo by se to zaplatit nejlépe hned, pokud to chcete mít co nejdřív z krku, takže…) dojít poplatek zaplatit do banky, kde platíte za využití jejich služeb. Vlastně platíte poplatek za to, že platíte poplatek. Vrátit se s potvrzením do školy, obdržet certifikát o zaplacení i s osobním číslem. Přichází chvíle, kdy můžu dojít s číslem na úřad a sdělit: „Koukejte, teď tu žiji, zapište si mě.“, a vrazit jim do ruky další mou fotku 3,5 x 4,5 cm. „Aha, vy nemluvíte anglicky.“. Další krok je sehnat nějakého Slovince, který s vámi půjde na úřad a pomůže vám si vše domluvit. A pokud si myslíte, že slovinština je vlastně dost podobná češtině. Je. Ale když někdo na úřadě nechce rozumět, tak prostě rozumět nebude. Tečka.

No a je to. Prostě brnkačka J

Pak už jen stačí dojít na finanční úřad, předložit celý štos již přijatých dokumentů a obdržet další, díky kterému si zde mohu zřídit bankovní účet, aby to mé stipendium mělo kam dorazit. Pohoda.

Zdroj:
http://giphy.com/gifs/party-hard-old-birthday-N1Ap4xvxceJAA
http://giphy.com/gifs/bored-sherlock-xwtnF7qVyujQc

Welcome Party

Každý výměnný student má v Mariboru možnost zúčastnit se Welcome weeks. Jedná se o 2 týdny plné akcí nejen nočních, ale také aktivit během dne. A i když se těchto aktivit nebudete chtít zúčastnit, čeká vás Welcome party, na které byste neměli chybět. V každém případě. Bez ohledu na to, jestli jedete studovat do Mariboru, Evropy nebo na konec světa. Musíte jít na Welcome party!

Cílem Welcome party je se seznámit a to s co nejvíce lidmi. Poznat nové budoucí kamarády, zjistit jejich zvyky, jazyk, s kým se uvidíte ve škole a kdo má stejné koníčky jako vy. Časem k tomu přibude ‚naučit se sprostá slova v několika různých jazycích‘ nebo ‚zjistit, co se jí a pije v jiných zemích‘, ale o tom později.

Dost možná protančíte střevíce, pravděpodobně vás někdo polije pivem, a pokud jste nezadaní, možná se zde i seznámíte se svým vyvoleným. Mně polili kalhoty. Třikrát. A kolem druhé hodiny ranní jsem začala konstatovat, že to vůbec nevypadá jako Welcome party a ti lidé všude kolem mě se přeci musí znát už hrozně dlouho, protože si jsou tak blízcí. Jo moment, to jde možná o bod číslo tři.

Pošlete nové výměnné studenty do jednoho klubu a zveřejněte tuto skutečnost na facebooku. Celá věc dopadne tak, že se na tu ‚exotiku‘ přijde podívat zhruba stejný počet slovinských kluků, kolik je erasmáků, doufajících v to, že s jejich angličtinou zapadnou. No nebudu lhát, chvílemi jsem si tam připadala jako v ZOO. Což nakonec může dopadnout tak, že kluk, který vás neohroženě a s naprostou vážností ve tváři oslovil, je místní a vlastně není ani student univerzity, ale střední obchodní školy. A že je mu vlastně 17 let. Na druhou stranu mi může lichotit, že si myslel, že jsem teprve v prváku!

A rada na závěr? Ať plánujete mít Welcome party jakoukoliv, tak nepočítejte s tím, že budete druhý den použitelní. Jo moment, ona druhý den začíná škola a vy jste chtěli udělat dobrý první dojem. Neuděláte.

Zdroj:

http://giphy.com/gifs/lotr-lord-of-the-rings-tolkien-8nYVjqXNdZida

http://giphy.com/gifs/blunttalk-season-1-starz-blunt-talk-xT0BKx1Qm4Y8PDvTW0

Den první - rozkoukávačka

První den v nové zemi je pro výměnného studenta zvláštní. Nikoho ještě nezná a ani není moc způsobů, jak je poznat. Ostatní erasmáci bydlí na různých místech města, mnozí ještě ani nepřijeli a výměnný student je nemá jak kontaktovat. Nezbývá tedy nic jiného, než poznat alespoň město.

Já jsem ze zmrzlé České republiky přijela do jarního Slovinska. Po zjištění, jak krásný park a vinice se za mou kolejí nachází, bylo rozhodnuto. Oblékám tedy outdoorové kalhoty, bundu od Ježíška a vyrážím na procházku. Jsem na tak báječném místě, že z pokoje jsem v parku za 2 minuty.

Park je členitý, plný chodníčků, potůčků, všemožných druhů stromů, jezírek a zelených ploch, které vybízí k pikniku. Podle mého průvodce (Lonely Planet, 2013) se v parku nachází na 150 druh stromů, 3 jezírka a je možné zde nalézt Mariborské akvárium-terárium, bohužel to jsem ještě neobjevila.

Pokračuji cestičkou dál a dál a mířím k vinicím, které se nachází na celé jižní části vrchu Piramida. Škrábu se nahoru a doufám v krásný výhled, který se mi dostává již při výšlapu. Nahoře je to ale něco jiného. Pode mnou je celý park, ve kterém jsem ještě před chvílí hledala cestu sem nahoru, za ním je vidět prakticky celý Maribor a v dálce přímo naproti mně se nachází skiareál Pohorje. A všude kolem té placky, na které se Maribor rozprostírá, jsou kopečky poseté vinicemi. Je to nádhera a já už teď vím, že až se o něco víc oteplí, začnu sem pravidelně běhat a tento výhled pro mě bude tou nejlepší odměnou!

 Vrch Piramida

Maribor a Pohorje

Mám kde spát

Také mám spolubydlící. Ale kdo ví, možná ne na dlouho.

V Mariboru je několik možností, kde se ubytovat. Já si vybrala tu uprostřed města. Nevýhody? Malé pokoje, malé sociálky, daleko na párty. Výhody? Nekonečný park hned za domem, kousek do centra a 9 minut na fakultu (5 minut když nestíháte). Hned po příjezdu jsem se dozvěděla „drobnou změnu“. Tou bylo to, že mě neubytují, jako všechny ostatní zahraniční studenty, na vybrané koleje. Slečna mi lámanou angličtinou vysvětlila že „problem with room and roommate“ a já byla poslána do jiné budovy, kde na mě nečekal skoro žádný zahraniční student, za to celkem velké množství těch slovinských (čti: v budově s kapacitou 290 studentů je zhruba 5 výměnných studentů a každý na jiném patře). V první chvíli mě tedy pochopitelně napadlo, že anglicky si tady asi moc nepokecám.

Co mě zde ale nakonec příjemně překvapilo?

FAKT č. 1 Slovinci umí anglicky vážně dobře a to studenti, zaměstnanci v obchodě, ve fitness. Mladí, staří, ženy i muži.

FAKT Č. 2 Koleje, na kterých nakonec bydlím, jsou čerstvě po rekonstrukci s novým vybavením, novou koupelnou a krásným výhledem.

FAKT č. 3 Slovinci v noci tolik neřádí a na víkend jezdí domů, takže má člověk po tom množství všemožných akcí alespoň trochu klidu.

FAKT č. 4 Erasmák má na pokoji přednost. Zahraniční studenti v budově, ve které nyní bydlím, mají ve většině případů slovinské spolubydlící, kteří už zdě nějakou tu dobu bydlí. Představte si, že studujete ve své zemi, máte pokoj sami pro sebe a po zkouškovém si v klidu odjedete načerpat energii domu. Vrátíte se a na pokoji na vás čeká výměnný student s úplně odlišnými zvyky a návyky a DOPIS.

AHA. Ten poslední bod mi rozhodně zvyšuje šanci, že se skamarádíme.

Dopis v podstatě původní obyvatele pokoje informuje o tom, že na pokoj nastěhovali výměnného studenta a pokud s tím nesouhlasí, můžou se přestěhovat. Kam? A je někde místo? Volný pokoj? O tom se zde nepíše.

Není kuře jako kuře

Erasmus je skvělá věc. Poznáváte nová místa, chodíte do školy, studujete v angličtině, poznáváte nové lidi ze všech koutů světa, učíte se nové zvyky a jazyky. Po návratu to bude skvělá položka do CV. Všechno je to děsně vážné a opravdové a vy jste se sebou nad míru spokojeni! Vše je zkrátka jak má být.

V současné době bydlím ve Slovinsku. To je ta země na jih od naší České republiky. Mají trochu moře. Dobré víno. Krásnou přírodu. Jezdíte tudy do Chorvatska…
To je tady v Evropě

Tady

A pak přijde to velké zjištění!

Slovinsko vypadá JAKO KUŘE?!

Zdroje:

http://giphy.com/gifs/yes-cbb8zL5wbNnfq

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Slovenia_in_Europe_(-rivers_-mini_map).svg

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Slovenia-map-CIA.png

http://giphy.com/gifs/benedict-cumberbatch-epiphany-7nfYQYbqxOao8

http://giphy.com/gifs/eInTYFaIQ8Bc4