Konečně je to tu – NEDĚLE! A já se vydala s kamarádkou
na blešák na druhé straně města. Poprvé jsme jely městskou a doufám, že už ji
nikdy nevyužiji, zpátky už snad pojedem na kole.
Chytré bylo už to, že jsme si nezjistily, kde vystupovat.
Lidé jsou tu ale milí, čeština je slovanský jazyk, a tak postarší pán z našeho
českého hovoru pochopil, že máme problém a poradil nám, kde vystoupit.
Blešák je zde místem kde se lidé potkávají, seznamují,
vyměňují, jedí, pijí, smějí se a zkrátka je to jako na jakémkoliv jiném přátelském
setkání nebo trhu. Už u vstupu Pája zahlédla krásná kola, ale rozhodli jsme se
k nim vrátit později. Řekly jsme si, že se porozhlédneme a zjistíme ceny.
Doufaly jsme v kolo za 20-25 eur a tak nás dost překvapilo, že je nabízí
za 50-100 eur a stav kol ceně rozhodně neodpovídal. Uf! To neberu. A tak jsme
se snažily nasávat blešáckou atmosféru plnou harampádí, smíchu a dohad o ceně,
potkaly ženy ve slavnostním nedělním šatu, pána, nabízejícího na dvacet rádií,
jiného pána, který prodával ‚zaručeně nekradená‘ přední kola bicyklů (určitě se
u něj stavím, až mi /někdo/ ukradne to mé) a daly jsme si asi jeden
z nejlepších svařáků, který jsem kdy měla.
Už jsme to balily a při odchodu jsme si vzpomněly na pána
z kraje u vstupu. A hle, za 20 by bylo naše. Ale to by pro prodejce byla
nuda. Oni se totiž vyloženě těší na smlouvání. A tak se stalo, že jsme tam
stály, dvě češky a kolem nás na 8 chlapíků, kteří si kola prohlíželi a radilli
nám „Za 20 to neber, řekni 10 eur“ nebo „nad 15 nejdi, tohle ukecáš na míň“
apod.
A tak se stalo, že obě odjíždíme na svém, já za 16 eur, Pája
za 10 eur. Výhodou mého je trochu fungující přehazovačka a trochu fungující
zadní brzda. Přední frčí. Pája má zas totálně hipsteské kolo krásné barvy,
které jí můžu jen závidět. Zadní brzdu ale pro jistotu vůbec nemá.
Žádné komentáře:
Okomentovat