Mám kde spát

Také mám spolubydlící. Ale kdo ví, možná ne na dlouho.

V Mariboru je několik možností, kde se ubytovat. Já si vybrala tu uprostřed města. Nevýhody? Malé pokoje, malé sociálky, daleko na párty. Výhody? Nekonečný park hned za domem, kousek do centra a 9 minut na fakultu (5 minut když nestíháte). Hned po příjezdu jsem se dozvěděla „drobnou změnu“. Tou bylo to, že mě neubytují, jako všechny ostatní zahraniční studenty, na vybrané koleje. Slečna mi lámanou angličtinou vysvětlila že „problem with room and roommate“ a já byla poslána do jiné budovy, kde na mě nečekal skoro žádný zahraniční student, za to celkem velké množství těch slovinských (čti: v budově s kapacitou 290 studentů je zhruba 5 výměnných studentů a každý na jiném patře). V první chvíli mě tedy pochopitelně napadlo, že anglicky si tady asi moc nepokecám.

Co mě zde ale nakonec příjemně překvapilo?

FAKT č. 1 Slovinci umí anglicky vážně dobře a to studenti, zaměstnanci v obchodě, ve fitness. Mladí, staří, ženy i muži.

FAKT Č. 2 Koleje, na kterých nakonec bydlím, jsou čerstvě po rekonstrukci s novým vybavením, novou koupelnou a krásným výhledem.

FAKT č. 3 Slovinci v noci tolik neřádí a na víkend jezdí domů, takže má člověk po tom množství všemožných akcí alespoň trochu klidu.

FAKT č. 4 Erasmák má na pokoji přednost. Zahraniční studenti v budově, ve které nyní bydlím, mají ve většině případů slovinské spolubydlící, kteří už zdě nějakou tu dobu bydlí. Představte si, že studujete ve své zemi, máte pokoj sami pro sebe a po zkouškovém si v klidu odjedete načerpat energii domu. Vrátíte se a na pokoji na vás čeká výměnný student s úplně odlišnými zvyky a návyky a DOPIS.

AHA. Ten poslední bod mi rozhodně zvyšuje šanci, že se skamarádíme.

Dopis v podstatě původní obyvatele pokoje informuje o tom, že na pokoj nastěhovali výměnného studenta a pokud s tím nesouhlasí, můžou se přestěhovat. Kam? A je někde místo? Volný pokoj? O tom se zde nepíše.