Winter Games

11. 3. 2016

Doháním resty. Jo jo. Měsíc a půl opožděné novinky.

A tak měsíc a půl zpátky přišel den, kdy se ESN Maribor rozhodlo uspořádat zimní hry na Pohorje. Hrály se hry. Pilo se. Kdo postaví dřív sněhuláka? Který tým se rychleji skutálí z kopce a vyběhne nahoru vypít Borovničku? Který tým rychleji doběhne závějí pro pivo a vypije jej na ex? Ano, i takové jednoduché hry vítězí u vybraných vysokoškolských studentů. A protože byla mlha a tma, mám zdokumentováno jen to nejdůležitější!

Jsi erasmákem v Mariboru a nevíš, jestli na Winter Games vyrazit nebo ne? Určitě jdi! Byla to jedna z povedenějších akcí ESN Maribor a užili jsme si vážně hodně srandy!

Parkování v Mariboru

Jo! Pro někoho jedna z nejdůležitějších bodů programu! Přijet vlastním nebo ne? Budu mít kde parkovat? Kolik to stojí? Platí se i o víkendech? Je dost místa?

... Asi takhle. Parkovat se dá. Je jen otázka kde to chcete píchnout. Do centra se jen tak nedostanete díky zábranám, které brání ve vjezdu ze všech směrů a je možno je odstranit jen po domluvě. Kolem centra se platí a málokdy najdete místo. Ale platí se pouze do 17:00, v sobotu jen do 13:00 a v neděli je to zadarmo. Cena bývá kolem 1 eura/hod.

Jste student a potřebujete to někde zaparkovat? Nevím, jak se to má s parkováním u jiných kolejí, ale u Tyrševy je místo zřejmě vždycky. Neříkám, že je to komfortní. Nebo že je vždy šance, že se z parkoviště dostanete. Ale pokud máte alespoň trochu kuráže, tak zaparkujete. A jestli přijet autem? Pokud máte tu možnost, tak to doporučuji! Spolucestující na výlety seženete vždy a komu by se chtělo dávat půjčovně aut 40 eur/den + benzín, když můžete mít komfortně svoje.

Za celou dobu, co tu jsem, jsem neviděla jedinou botičku. Když to srovnám s městem, ve kterém studuji v České republice (čti v Česku), rozdávání botiček je na denním pořádku. Stojíš na zákazu? BOTIČKA! Stojíš kratší vzdálenost od křižovatky, než se smí? BOTIČKA! Stojíš na parkovacím místě o 5 minut déle, než máš zaplaceno? BOTIČKA! ... ... ... Jasně, jsou to pravidla. Ale!

V Mariboru stačí být dostatečně drzý a šikovný řidič, aby se vám podařilo dobře zaparkovat a policie? Té se bát nemusíte. Horší je to pak s tím, jak vyjet, když zjistíte, že všude kolem vašeho auta stojí další auta.

Fotky jsou pořízeny na začátku pobytu, ale situace tu bývá o něco 'pikantnější'. Fotky dodám po víkendu, až se zase všichni místní studenti vrátí.

Kalvarija

Dne 6. 3. 2016

Fotky z Piramidy jsou ve 3. příspěvku. Ale hned vedle ní je Kalvarija, stejně zajímavý kopec, na který jsme se vydali se čtrnáctidenním zpožděním. Nějak jsme zlenivěli a nešlo s námi ani hnout.

Ale co už. Šli jsme. Cesta nahoru je poměrně strmá a blátivá, pokud si vyberete den po dešti. Z druhé strany sem prý vedou schody, ale na ty jsme nenarazili. Ale na to, že jsme na procházku šli na začátku března, všechno už krásně kvetlo. A já se od té doby nemůžu rozhodnout, který kopec, jestli Piramida nebo Kalvarija, je hezčí :-)

Mimochodem, všimněte si, všude jsou vinice, rodinné domky a to je vidět prakticky celé město. Žádné paneláky. Jenže je to pořád 2. největší město Slovinska. Je tu vše a přitom to město neztratilo kouzlo. A to je jeden z důvodů, proč se mi bude v červnu těžko loučit.

Zdroje:

http://giphy.com/gifs/lazy-bulldog-o6Hc5c9O387Nm

Blešák

Konečně je to tu – NEDĚLE! A já se vydala s kamarádkou na blešák na druhé straně města. Poprvé jsme jely městskou a doufám, že už ji nikdy nevyužiji, zpátky už snad pojedem na kole.

Chytré bylo už to, že jsme si nezjistily, kde vystupovat. Lidé jsou tu ale milí, čeština je slovanský jazyk, a tak postarší pán z našeho českého hovoru pochopil, že máme problém a poradil nám, kde vystoupit.

Blešák je zde místem kde se lidé potkávají, seznamují, vyměňují, jedí, pijí, smějí se a zkrátka je to jako na jakémkoliv jiném přátelském setkání nebo trhu. Už u vstupu Pája zahlédla krásná kola, ale rozhodli jsme se k nim vrátit později. Řekly jsme si, že se porozhlédneme a zjistíme ceny. Doufaly jsme v kolo za 20-25 eur a tak nás dost překvapilo, že je nabízí za 50-100 eur a stav kol ceně rozhodně neodpovídal. Uf! To neberu. A tak jsme se snažily nasávat blešáckou atmosféru plnou harampádí, smíchu a dohad o ceně, potkaly ženy ve slavnostním nedělním šatu, pána, nabízejícího na dvacet rádií, jiného pána, který prodával ‚zaručeně nekradená‘ přední kola bicyklů (určitě se u něj stavím, až mi /někdo/ ukradne to mé) a daly jsme si asi jeden z nejlepších svařáků, který jsem kdy měla.

Už jsme to balily a při odchodu jsme si vzpomněly na pána z kraje u vstupu. A hle, za 20 by bylo naše. Ale to by pro prodejce byla nuda. Oni se totiž vyloženě těší na smlouvání. A tak se stalo, že jsme tam stály, dvě češky a kolem nás na 8 chlapíků, kteří si kola prohlíželi a radilli nám „Za 20 to neber, řekni 10 eur“ nebo „nad 15 nejdi, tohle ukecáš na míň“ apod.

A tak se stalo, že obě odjíždíme na svém, já za 16 eur, Pája za 10 eur. Výhodou mého je trochu fungující přehazovačka a trochu fungující zadní brzda. Přední frčí. Pája má zas totálně hipsteské kolo krásné barvy, které jí můžu jen závidět. Zadní brzdu ale pro jistotu vůbec nemá.

Fun Fact No.1: And why did you choose Maribor?

Slovinsko není tak velká země. Je to spíš taková slípka v srdci Evropy. A tak se stalo, že nás učitel na první hodině Projektového managementu poprosil, abychom se mu představili a řekli, proč jsme si vybrali Maribor. Naprosto klasická otázka, kterou erasmák dostane asi na každé první hodině, pokud zrovna není v učebně přes sto studentů. Je to stejné, jako když se vás učitel v Čechách zeptá 'A jak jste si užili prázdniny?', 'Co si myslíte, že si z tohohle předmětu odnesete?' nebo ,'A co byste chtěli dělat, až dostudujete?'. Pravděpodobně odpovíte něco neutrálního, protože vás tyhle otázky nebaví a už se vidíte někde mimo učebnu.

Co jsem ale nečekala byla reakce několika mých spolužáků. Naše Španělka to vzala za trochu jiný konec. Její odpověď zněla ve zkratce asi takhle 'Já měla hodně možností, kam jet na erasmus, ale rozhodla jsem se vybrat si Slovinsko. Nic jsem o něm nevěděla, ani kde leží a proto jsem se rozhodla sem jet a zvládnout to. Nikdo kolem mě netušil, o jaký stát se jedná. Známe nanejvýš například Německo. Všechno ostatní na východ je pro nás jeden stát.'. Hm. Zní mi to trochu, jako by čekala, že ve východní Evropě se šplhá po stromech, jí rukama a ona bude doma po příjezdu vyprávět o 'velkém dobrodružství'. Ovšem korunu tomu dodal její kamarád Ital, když řekl něco ve smyslu 'Já jsem z Verony a, stejně jako tady kolegyně, ani já o Slovinsku nikdy neslyšel. Nikdo kolem mě nevěděl, kde leží.'

Někdo se zeptal, jak je možné, že Slovinsko nezná, když bydlí tak blízko. Učitel si dovolil studenta opravit 'Ne blízko. Jsme si sousedy.' (pozn. Verona je od slovinských hranic vzdálena méně než 240 km). Odpověď byla více než jednoduchá 'My bereme vše na východ jako jeden stát, východní Evropa nás nezajímá.'

Silná slova. Nikdo. Nás. Nezajímá. Kdo 'nás'? Jak to, že nikdo Slovinsko nezná? Zeměpis jste neměli? A jakto 'nezajímá'? Proč ses tedy rozhodl jet na erasmus do Mariboru?

Otázky. Samé otázky.

A teď něco málo ze světa Američanů...

Zdroj:

http://youtu.be/a0TK_vk-XDM